Aktuálně

Klára Pernicová, Vilma Brzezinová – Sousedé

 

 

Výstava Sousedé svedla dohromady dvě mladé umělkyně, Kláru Pernicovou a Vilmu Brzezinovou, které spojuje studium v intermediální škole prof. Milana Knížáka a podobná umělecká reflexe. Obě autorky se v několika klasických médiích zabývají lidským vztahem k paralelním nelidským existencím, které od nepaměti obklopují život každého člověka. Obě autorky po ukončení svého studia na Akademii kontinuálně pracují na svých tématech v rámci svého doktorského studia. Klára Pernicová na Katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU. Vilma Brzezinová na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

Vilma Brzezinová již ve své diplomové práci Portréty nekonkrétních bytostí, pracovala s paralelním virtuálním světem, ze kterého si však záměrně nevybírala vážná témata, jimiž je dnešní mediální svět zahlcován. V sérii tří malovaných diptychů se z jemné až monochromní abstraktní malby vynořují podivné tvary a bytosti připomínající postavy a symboly pocházející z duchovní kultury. K duchovnímu podtextu volně odkazuje i forma diptychu, jež je navzájem provázána zašifrovanými významy a příběhy. V diptychu, Portréty nekonkrétních bytostí I., se na jednom z obrazů čitelně zjevuje stojící postava „madony“ v dlouhých fialových šatech se sloní hlavou připomínající indického boha štěstí Ganéšu, která je konkretizována atributem v podobě sloního mláděte. V pozadí obrazu jsou namalovány nesrozumitelné znaky a písmena, které podtrhují magii vyobrazeného motivu. Druhý obraz světle žluté barevnosti je symetricky rozdělen křížem, v jehož ramenech je umístěna vždy jedna lidská hlavička neurčitého pohlaví. Lidské tváře jsou namalovány stříbrnou barvou mechanicky přes šablonu proti sobě, což ještě umocňuje zvláštní smyslnou záhadnost obrazu. Cyklus je doplněn sérií fotografií, kterým vždy dominuje nějaký uměle vytvořený nebo nedokonale vyfotografovaný tvar či znak pomyslně odkazující k obecným a srozumitelným symbolům a ikonám. Čistota, krása a jednoduchost sdělení těchto novodobých nekonkrétních portrétů světců je ještě zdůrazněna scelením obrazu do jednoho fotografického snímku. V autorské knize básní Portréty nekonkrétních bytostí a osudy konkrétních lidí je ve velice intimní zpovědi popsána touha po vzájemném propojení či poznání těchto dvou vedle sebe existujících a na první pohled od sebe vzdálených světů. V novějším malířském cyklu zvířat z pražské zoologické zahrady se autorka dotýká podobného tématu, kde je nám dobře známá podoba zvířat zachycena v realistickém portrétu. Pozadí a detaily portrétovaných jsou však v malbě ponechány jen v náznacích připomínajících nekonkrétní šifry, které nemůžeme nikdy odhalit a pochopit, tak jako vnitřní život a vnímání světa zvířecích bytostí.

 

Klára Pernicová se několik let ve svých videích zabývá oživováním předmětů denní potřeby nebo vlastnoručně vyrobenými objekty. V těchto krátkých animovaných filmech autorka k jejich vedení nepoužívá žádných triků ani násilné řízené manipulace, ale k jejich rozpohybování dochází způsobem, který je těmto předmětům vlastní. Na výstavě je prezentováno kratší velkoformátové video nazvané Gumička, v němž autorka natáčí samovolné rozmotávání obyčejné vlasové gumičky. Tímto vytržením běžného předmětu z návaznosti na zažitou představu předkládá člověku zcela novou perspektivu nazírání a jemnou humornou formou připomíná, že se nám okolní dobře známý svět může vyjevovat ve zcela nových kvalitách. V cyklu videí Těstoviny autorka využívá vaření k rozpohybování jednotlivých druhů těstovin, které jsou svým průmyslovým provedením samostatnými objekty. Pernicová však s nimi nepracuje metaforicky ani je nepovažuje za konkrétní obrazové znaky, ale využívá jejich bytostnou podstatu, kterou vytváří jen jakousi „kulisu“ pro představy vznikající ve vědomí diváka. Dalším dlouhodobým zájmem Kláry Pernicové je svět zvířat, který podrobně studuje v kresbách, objektech a videích. Autorka s živými tvory nakládá jemně a přirozeně. Jako performeři pro ni pracovali např. dělnice mravence lesního, které využila jako nosiče loutek v mraveništi v loutkové hře Don Šajn. Pro video Život naopak ušila loutku kočky ze speciální látky podobné vatelínu, kterou následně pomocí vhodných poryvů větru rozpohybovala tak, že se loutka pohybovala jako spící kočka. Tento jemný textilní materiál Pernicová používá pro své další objekty. Speciální charakter čistě bílého materiálu působí na první pohled jako statický sádrový materiál, ale při bližším kontaktu lze vytušit živost a flexibilitu textilie. Takto vyrobené objekty mohou sloužit jako jakési loutky nepatrně oživované permanentním prouděním vzduchu. Zároveň mohou svou jemností a hebkostí materiálu působit jako duše zvířat, které tiše doprovází lidský život.

 

Hana Šauerová

 

Napsat komentář